OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Žáci ISŠT Benešov navštívili Německo a Itálii


ISŠT Benešov ve spolupráci se spolkem rodičů a přátel dětí školy na začátek školního roku připravila pro žáky čtyřdenní exkurzi do Rakouska, jižního Německa a Itálie. Tento poznávací a odborně zaměřený zájezd měl za cíl přiblížit účastníkům krásu části rakousko-německých Alp známých jako Rupertiwinkel, ukázat romantiku italských Benátek a podpořit u nich zájem o technické vzdělání návštěvou známého výrobce motocyklů Ducati a kultovní automobilky Pagani.

Tuto akci jsme si připravovali už několikrát, takže nebylo složité zajistit ubytování a dopravu. Obtížnější to bylo s programem. Chtěli jsme, aby byl ještě hodnotnější a zajímavější než před dvěma lety. Takže jsme začali komunikovat s vytipovanou automobilkou a motocyklovou velmocí. Kupodivu, jak v automobilce Pagani, tak u výrobce motocyklů Ducati byli velmi ochotní a nebyl vůbec žádný problém exkurzi domluvit.

Termín zájezdu byl stanoven na 17. – 20. 9. 2018. Čím blíže jsme se blížili tomuto datu, tím více rostla nervozita i nadšení. Přibývalo dotazů žáků a také dolaďování posledních organizačních záležitostí.

Dne 17. září v 1:30 hod. se 43 studenti a 3 učitelé ISŠT Benešov nadšeně sešli u školy. Po zjištění, že jsou všichni na svých místech, jsme vyrazili směr jižní Evropa. Zbytek noci jsme strávili v autobuse.

Náš cíl: Werfen, ledová jeskyně. Brzy ráno jsme vystoupili na liduprázdném parkovišti u spodního stanoviště lanovky. Po zakoupení vstupenek jsme vyšlapali na stanoviště lanovky a nechali se vyvézt po 15členných skupinkách nejstrmější lanovkou v Rakousku před vchod do jeskyně.

Vlastní prohlídka jeskyně začala rozdělením karbidových lamp, protože v jeskyni není elektřina. Cestou po dřevěných schodech jsme postupně překonali výškový rozdíl 134 m a ušli vzdálenost 1 km z celkové délky jeskyně 42 km. Během prohlídky jsme se pohybovali mezi křišťálově průzračnými ledovými útvary nejrůznějších tvarů a velikostí a dostávali se za odborného komentáře průvodce hlouběji do nitra hory.

Teplota uvnitř se stále pohybovala kolem bodu mrazu, takže po hodině pobytu se většina promrzlých žáků těšila na teplo a denní světlo. Mezitím se rozplynula mlha a nám se po opuštění labyrintu chodeb otevřel fascinující výhled na krásu Alp.

Po nákupu nezbytných suvenýrů jsme opět nastoupili do autobusu a vyrazili směr Rosolina Mare.

Rosolina Mare je malé přímořské letovisko ležící asi 60 km od Benátek. Zde jsme se ubytovali v připravených apartmánech, povečeřeli a plni dojmů ulehli do postelí s vidinou dalšího úžasného dne. Ráno jsme vyrazili směr Bologna – k naší první exkurzi u motocyklové značky Ducati.

Prohlídka začala přidělením visaček, které, jak nám bylo později sděleno, umožňovaly nejen naši identifikaci, ale i nákup se slevou v podnikové prodejně.

Atmosféra továrny na nás působila pohodovým dojmem. Samozřejmě se jedná vesměs o práci u pásu a řadu činností obstarávají CNC stroje, ale na druhou stranu se tu na velkém prostoru pohybuje pouze pět set lidí. Přestože má vše svůj pevný časový harmonogram, zbývá zaměstnancům i trochu času, aby spolu prohodili pár slov.

Každý ze zaměstnanců má oblečeno tričko Ducati. Někdo obyčejné, někdo s Valentinem nebo i s Melandrim. Postupně jsme procházeli jednotlivá oddělení a pozorovali, jak vzniká motorka. Třeba motor se skládá v „supermarketu“. Takovou přezdívku tu má oddělení, kde pracovníci berou z košíků jednotlivé části motoru a skládají je dohromady.

Se zájmem jsme pozorovali testování motocyklu v uzavřené buňce, ve které jeden z pracovníků simuluje jízdu v reálném provozu. Vše končilo u plochy, kde už jsou Panigale, Multistrady, Streetfightery a další modely připraveny k naložení a odvozu do 5 km vzdáleného skladu, odkud se pak rozvážejí do celého světa.

Na závěr jsme si ještě prohlédli muzeum Ducati a seznámili se s historii značky. Po opuštění továrny jsme vyrazili směr San Cesario sul Panaro do továrny Pagani.

Pagani, to není žádná robotizovaná továrna. Výroba těchto exkluzivních aut je stále především poctivá a přesná ruční práce, samozřejmě s využitím nejmodernějších technologií. Uvědomíme-li si, že značka Pagani je stará pouze 23 let, pak nezbývá než obdivovat um a schopnost argentinského rodáka Horacia Paganiho.

V továrně nám průvodkyně velmi ochotně ukazovala kusovou výrobu těchto automobilových klenotů a seznámila nás s výrobou karoserií i ostatních komponent s využitím technologie karbonu vyztuženého titanem.

Na závěr exkurze jsme si prohlédli přilehlé muzeum značky, zakoupili drobné suvenýry (na celé auto nám kapesné bohužel nestačilo, navíc je prý dlouhá dodací doba) a vyrazili směr Rosolina Mare.

Středeční ráno nás opět uvítalo krásným počasím. Bylo jasno a relativně teplo. Někteří chtěli vidět východ slunce nad mořem, a tak v půl sedmé ráno asi deset žáků s doprovodem vyrazilo na pláž. Před sedmou hodinou vyšlo slunce, což byl nezapomenutelný zážitek. Po návratu do apartmánů jsme posnídali a dopoledne měli volný program. Někteří se šli koupat do moře, jiní vyrazili na prohlídku města, ostatní si jen tak užívali krásného dopoledne. Před polednem jsme uklidili a předali apartmány.

V půl druhé jsme se rozloučili s Rosolina Mare a namířili si to do Benátek. Autobus zastavil asi 10 km před cílem naší cesty v městečku Fusina. Odtud jsme pokračovali vaporetem (italské MHD po moři). Vystoupili jsme v přístavišti a pěšky se vydali na náměstí Svatého Marka. Po cestě jsme minuli Canal Grande, viděli zácpy gondol na kanálech, obdivovali pouliční umělce a architekturu. To však nebylo nic proti náměstí Svatého Marka. Dóžecí palác, chrám Svatého Marka, náměstí a piazzetta se dvěma sloupy, symboly Benátek. Na prohlídku jsme měli zhruba 5 hodin. Ty utekly jako voda. V půl deváté jsme vyrazili stejnou cestou k vaporetu a odpluli zpět do Fusiny. Po návratu jsme si dali večeři a o půlnoci zahájili noční přejezd Alp, abychom se přemístili do Berchtesgadenu, kde nás čekala poslední část exkurze, vrchol hory Kehlstein, která je nechvalně známá rezidencí „Orlí hnízdo“.

To se nachází v pohoří Bavorských Alp, asi 25 km od Salzburgu. Orlí hnízdo je umístěno na vrcholu hory Kehlstein v nadmořské výšce 1850 m n. m. Vzhledem k bezproblémové cestě jsme byli na parkovišti pod Orlím hnízdem již v půl sedmé. Protože autobusy na Kehlstein odjížděly až v 8:30 hod., využili jsme volného času k přípravě snídaně. Teplé párky, chleba a hořčice přišly všem k chuti.

Jízda na horní parkoviště (1750 m n. m.) trvala asi půl hodiny. Během cesty nás elektronický průvodce v českém jazyce informoval o pohnuté historii Orlího hnízda. Z parkoviště nás ještě dalších 120 m vyvezl přímo do budovy Orlího hnízda původní výtah vytesaný uvnitř hory. Odtud jsme vyšli na terasu. Všichni jsme užasli: překrásné scenérie okolních hor, údolí přikryté mlhou, jasná obloha a vše zalité sluncem. Vystoupali jsme až na vrchol hory Kehlstein a v tichosti pozorovali okolí. Asi po dvou hodinách jsme se rozloučili s Kehlsteinem a Orlím hnízdem a po poledni nasedli do autobusu.

Cesta uběhla poměrně rychle a na pozdní večeři jsme už byli doma. Sice unavení z čtyřdenního cestování, ale všichni plni zážitků a dojmů.

Na závěr nám dovolte, abychom zhodnotili celý zájezd. Za to, že je naše hodnocení celé akce kladné, patří dík především žákům, účastníkům zájezdu. Byli jsme mile překvapeni, s jakou samozřejmostí po celou dobu dodržovali dohodnutá pravidla a zásady slušného chování a s jakým zájmem zjišťovali a přijímali informace. Poděkování patří také dopravci, firmě Marfi a jejím řidičům, kteří s námi bezpečně urazili trasu dlouhou 2 200 km.

 

Ing. Antonín Vošický, Ing. Jaroslav Bambas, Mgr. Tomáš Chvojka - učitelé odborných předmětů


Foto zde.